section
Rozhovor s Bohuslavou Šenkýřovou v magazínu Rodina MF Dnes

Rozhovor s Bohuslavou Šenkýřovou v magazínu Rodina MF Dnes

24.04.2020

Studenty táhne ekonomika

Rektorka soukromé Vysoké školy finanční a správní Bohuslava Šenkýřová uvažuje o tom, které obory jsou dnes cool, a hodnotí i současnou mimořádnou situaci.

Které z vysokoškolských oborů jsou podle vás momentálně pro mladé lidi nejatraktivnější?

To je těžké hodnotit. Budu-li mluvit o studijních programech na naší škole, zájem o studijní programy se v čase mírně mění. Vliv na to může mít i měnící se nabídka veřejných univerzit, které se dnes v době úbytku maturantů často snaží nabrat co nejvíce studentů a akreditují i nové programy, které byly dříve doménou soukromých vysokých škol. Tradičně táhne Ekonomika a management nebo Marketingová komunikace. Jejich absolventi jsou dobře připraveni na práci v korporacích, ale i třeba na vlastní podnikání.

Nejste ale jen čistě ekonomickou univerzitou, byť je většina vašich studijních programů zaměřená ekonomicky.

Akreditovali jsme i programy bezpečnostně-právní. Naše „mladší“ programy – Právo v podnikání, Kriminalistika a forenzní disciplíny a Bezpečnostně právní studia, jak ukazuje zájem, jsou cool nejen pro mladé. Lidé si uvědomují, že jak se svět proměňuje, stává se téma bezpečnosti jedním z nejvíce rezonujících témat nejenom pro současnost, ale i pro budoucnost. Nesmí zapadnout ani Aplikovaná informatika, kterou máme jako jedna z mála soukromých vysokých škol akreditovanou i v navazujícím magisterském studiu a o kterou je dlouhodobě stabilní zájem.

Kriminalistika a forenzní disciplíny – to zní trochu nezvykle. Hlásí se na ně i dívky?

Samozřejmě, dokonce patří často k nejzapálenějším studentům. Zájem o tento program je mimořádný možná i proto, že na jiné vysoké škole, pokud je mi známo není akreditovaný. Přednášejí u nás špičky oboru, za všechny třeba jeho garant, mezinárodně uznávaný forenzní biomechanik a kriminalista prof. Jiří Straus. Momentálně usilujeme o akreditaci i navazujícího magisterského studia.

Vysoká škola finanční a správní byla první soukromou vysokou školou v Česku, která získala status univerzity. Jak náročné je v Česku status získat?

Nebylo to jednoduché a v nejbližší budoucnosti to nejspíš bude ještě těžší. Status univerzity nezískáváte „doživotně“, jak se ukazuje i při nových akreditacích. Ze tří soukromých univerzit doposud jen dvě nově obhájily akreditace doktorských studijních programů, které jsou pro status univerzity podmínkou. Jsme hrdí, že jsme jednou z nich, a dokonce jsme doktorský studijní program vedle českého akreditovali i v anglickém jazyce.

Univerzita nestojí jen na kvalitní výuce, musí hlavně vykazovat kvalitní výzkum.

Přesně tak, musíte mít v týmu schopné akademické pracovníky, kteří dokáží připravovat výzkumné projekty, jež obstojí v konkurenci veřejných univerzit. My volíme i cestu společných projektů. A samozřejmě jde i o kvalitní publikační činnost. Není lehké tyto aktivity profinancovat jen z vlastních zdrojů. Jsme proto rádi, že se nám díky výborným výsledkům podařilo získat nejen institucionální podporu, ale i účelovou podporu na specifický vysokoškolský výzkum.

Kromě doktorského studia nabízíte i MBA studium. Které tituly jsou podle vás pro potenciální zaměstnavatele nejhodnotnější?

Programy MBA realizujeme ve spolupráci se City University of Seattle již od roku 2002. Že je o studium stále zájem, svědčí i o jeho kvalitě, byť u nás titul MBA nebyl dlouho „uznáván“. Stále si trochu naivně myslím, že titul by neměl být to hlavní. Podstatné jsou znalosti a dovednosti, a hodnotíme-li vysokou školu, pak i uplatnění jejích absolventů. A ty naše naleznete na významných pozicích v mnoha oblastech, od bankovnictví, přes obchod, marketing, až po veřejnou správu. Zaměstnavatelé hledí spíš na to, co absolvent umí, než jaký titul má. A jsem přesvědčena, že naše absolventy provází dobrá pověst a pro personalisty je snad titul z VŠFS zárukou.

Na jakých místech konkrétně tedy „končívají“ vaši absolventi?

Najdete je skutečně všude. Patří mezi ně třeba ředitel městské policie jednoho většího města, známá televizní moderátorka, ředitelka velké pojišťovny, řada špičkových sportovců, není snad jediný finanční ústav v zemi, kde byste je nenašli. A mnozí úspěšně rozvíjejí vlastní byznys.

Odcházejí i do zahraničí?

Součástí studia na VŠFS je často i studijní pobyt na některé zahraniční univerzitě. Studenti se během studia pohybují v „mezinárodním prostředí“, neboť každý třetí student na VŠFS je ze zahraničí. To je pro jejich budoucí uplatnění velmi důležitá zkušenost. Doufáme, že současná situace v tomto směru nic zásadně nezmění.

Na soukromých školách se pochopitelně platí školné. Znevýhodnění mladí lidé ale mohou získat stipendium...

Ano, naše stipendijní programy jsou rozsáhlé, považujeme tzv. třetí roli univerzit v této oblasti za velmi důležitou. Sama se snažím finančními dary i rouškami podpořit zařízení pro seniory. A naši zaměstnanci přispívají do stipendijního fondu na stipendia pro děti z dětských domovů a tělesně handicapované studenty.

Stipendijní fond VŠFS podporujete i výtěžky ze svých knih a výstav fotografií ze svých cest.

Procestovala jsem služebně i soukromě celkem padesát pět zemí světa, navštívila jsem všechny kontinenty, až na Antarktidu. Porouchal se ledoborec, a tak jsem tam nedoplula. Tak to v životě chodí. Někdy se k cíli nedojde, ale důležitá je snaha. Často jsem si myslela, že jedu za přírodou a zvířaty. Snad jsem si chtěla od lidí trochu odpočinout. Realita však byla jiná. V každé zemi jsem se nakonec nejvíc zajímala o lidi, o jejich život. Až na pár výjimek jsem potkala milé, vstřícné a inspirativní osoby. Všude jsem fotila a psala příběhy, které jsem částečně shrnula v knize Svět srdcem Bohuslavy Šenkýřové.

Jste také zakladatelkou Společenství škol, sama tedy víte, jak se současná situace promítá do chodu škol na všech stupních vzdělávání. Jak myslíte, že „domácí školy“ Česko zvládá?

Je to těžké pro všechny, každý to zvládá, jak umí. Nebyli jsme na to nijak připraveni. Děti jsou vykolejeny ze stereotypu školy, bez učitelů a kamarádů. Učitel je často také rodič, rodič je často také zaměstnanec nebo zaměstnavatel. Rutina je pryč, musí se kreativně dělat změny. Často teď slyšíme, že každá krize je šancí něco změnit. Pravda, je to trochu otřepané, ale nezbývá, než se k tomu postavit právě tímto způsobem.

Jak si s tím poradila vaše škola?

Trochu nám pomohlo, že jsme již před vypuknutím pandemie uvažovali o možnostech virtuální výuky jako doplňku k výuce tradiční a měli už zakoupené vybavení. Dokázali jsme proto relativně rychle nastartovat virtuální výuku ve třech učebnách. Jsem přesvědčena, že tato náhlá a vynucená změna bude v příštích letech i k něčemu dobrá a virtuální výuka se postupně stane standardem. Už dnes připravujeme v tomto směru novinky – například přenášení některých přednášek z Prahy do studijních středisek. Osobní kontakt mezi pedagogem a studentem však musí být v určité míře zachován. Myslím, že si naše školy i Česko vede momentálně celkem dobře, uvidíme, co bude „den po té“.

rodina@mfdnes.cz

export_2.png export.png