Jordánsko

O Jordánsku, Lawrenci a kalendáři na rok 2010

fotogalerie:
58 obrázků

Jordánsko je mystická Svatá země se zvláštní poklidnou atmosférou. Stalo se nejenom cílem mé další cesty za dobrodružstvím, ale i námětem pro kalendář na rok 2010.
Již od magického roku 2000 podnikám se svými italskými přáteli dobrodružné výpravy po všech světových kontinentech. V roce 2009 jsme se vypravili do Jordánska a Izraele. Nafotila jsem spoustu krásných fotek a původní záměr byl, že se stanou součástí kalendáře pro rok 2010. Jordánsko a Izrael. Dlouho jsem se trápila a ne a ne vymyslet, jak tyto dvě země, které měly v minulosti mnoho společného, avšak v současnosti jsou velmi odlišné, spojit. Nakonec jsem to vzdala. Kalendář jsem věnovala jen Jordánsku.

Cestu po Jordánsku začínám ve druhém nejnavštěvovanějším místě po Petře, ve městě Jerash a nedalekém okolí, kde byl údajně pokřtěn prorok Elijáš. Úchvatné! Kráčím šest set metrů dlouhou ulicí a ptám se: Kdo jsme, odkud jsme přišli a kam směřujeme? Místo biblických příběhů se mi však v noci zdá o záhadném Arabovi. Zahalen do typického oděvu se šátkem na hlavě mi přinesl náruč rudých biblických květů. Ještě se uvidíme, zašeptal. Hledej pouštní paláce. Ráno se ptám, co to znamená?!

Jedeme k pouštním palácům. Qusair Amra byly kdysi lázně. Nádherné mozaiky zdobí klenuté stropy. Kalendárium se souhvězdími a Zvěrokruh chápu, ale co proboha dělá v islámských lázních ta odhalená ženská?! Cestou k Al Azraq Fort se v poušti objevují píseční ďáblíkové. Jsou tyto vzdušné víry, které se mohou změnit i v písečnou bouři, jen náhoda? Pevnost je postavena z bazaltových kamenů. Procházím rozsáhlými prostory. V jedné místnosti cítím náhle závan větru. Byl jsem tady před sto lety, zní mi v uších. Ani nevíš, jak moc máme společného… Vítr utichl. Z okna vidím postavu v arabském hávu, jak mizí u vchodu. Pokračujeme do hlavního města Jordánska. Ammán je velkoměsto Blízkého východu, jak má být. Proplétám se uličkami, bazary, kostely i mešitami. Lidé jsou srdeční, milí. Všude visí podobizny krále-syna i mrtvého otce. Cosi mě táhne strmou ulicí na kopec ke zbytkům římského chrámu. Shlížím na město a přemýšlím, jak se svět za posledních tisíc let změnil. I za těch sto, slyším tichý hlas. Ani mě nepřekvapuje, že zase přišel. Žij v pravdě a nevzdávej se ideálů. Člověk je tím, co žije. Projdi mou cestou a pochopíš… Listuji v průvodci. Kdo to je a kudy proboha mám jít?!

Cesta okolo Mrtvého moře

Královská cesta vede kolem Mrtvého moře. Je to těžko popsatelný úkaz. Moře více než čtyři sta metrů pod hladinou Středozemního moře, moře bez vln, bez lodí, živočichů i rostlin. Všude jen samá sůl. Ani plavat se tam nedá. Samozřejmě neodolám a zkouším „ležení na hladině“ na vlastní kůži. Přemýšlím o neznámém muži, který se mi zjevuje. Malý, snad pouze metr šedesát, plášť lemovaný zlatem, zlatý opasek se zakřivenou dýkou. Kdo to k sakru může být? Nad hlavou mi krouží dravci. Jako v životě…

Putuji okolím Mrtvého moře. Každý rok se zmenšuje, řeka Jordán přináší stále méně vody. Vegetace je zde poskrovnu. Ale tam, kde vedou minerální prameny, vádí na jaře rozkvetou tisíci květů. Potkávám velbloudy, osly a koně, a také tábořiště beduínů. Jen ON dnes nepřišel… Marně přemýšlím, co bylo na tom Arabovi divného, a ne a ne na to přijít. Něco mě táhne jako ptáky k jihu. Nemůžu však minout Madabu a horu Nebo. Historie města je stará přes 4000 let. Mozaikovou mapu Svaté země a okolí zná celý svět. Krásné mozaiky jsou i na posvátné hoře. Sem vystoupil Mojžíš a shlížel na Zaslíbenou zem. Zde zemřel a je tu také pohřben. Dívám se na Jordánské údolí, Mrtvé moře a medituji. V podvečer zapaluji v bazilice svíčku. Bože, prosím, vyslyš mě…Venku ho potkávám. Hypnotizuje mě svýma očima. Konečně mně to dochází – jsou MODRÉ!!

Na významné obchodní a poutní cestě mezi Damaškem, Mekkou a „nedaleko“ od Jeruzaléma leží Kerak, městečko, o kterém je zmínka už v Bibli. Zbytky stejnojmenného křižáckého hradu pocházejí ze 12. století. Tady se pod vedením sultána Saladina odehrála kardinální bitva, která znamenala konec křižáckých tažení.
Vidím ohromné nádvoří plné odpočívajících Arabů. V tom kdosi přijíždí na cválajícím velbloudu. S puškou v levici z něho seskakuje do písku a za běhu a za pomoci jediné ruky zase nasedá! Chlapi řvou nadšením. Tohle dokáže jen Lawrence! Obrací hlavu směrem ke mně a jeho uhrančivé modré oči mě probouzejí…

Petra – jeden z divů světa

Cestou k Petře objevuji středověkou vesnici. Z dálky vypadá opuštěná. Shlížím do krajiny a přemýšlím o lidech a životě. Přemýšlím i o Lawrencovi. Je-li to on, pak jedu správným směrem, ale čeká mě ještě dlouhá a těžká cesta.

Slyším zvuk blížícího se motocyklu. Tady jsi, říká, jedu za tebou již pět hodin bez přestávky, co to dá! Seskakuje ze svého závodního motocyklu Synové hromu. Poznala jsem tě, Lawrenci, říkám mu, a obdivuji tě. Proč? Jsem obyčejným člověkem, hrdinové s nadlidskými schopnostmi neexistují. A pokud ano, pak jsem se dosud se žádným nesetkal, říká skromně.
Blížím se k Petře, která patří mezi tzv. novodobé divy světa. Obývaná již v době železné, největšího rozkvětu však dosáhla s příchodem Nabatejců. Ve 3. století př. n. l. se stala hlavním městem jejich království. V té době vznikly amfiteátry, kláštery, chrámy, paláce, domy, hroby a vítězné oblouky s nádhernými sochami, plastikami a freskami. Nejslavnější budovou je Al-Khazneh (Pokladnice), která je zachovalou hrobkou nabatejského krále. Necítím tělo. V nohách mám mnoho desítek kilometrů.

Skalní stěny přírodní stezky Siq – Siq vedoucí do Petry, tvoří červený pískovec s tmavým žilkováním a bizarními tvary. Místy se zužuje do průrvy široké jen tři metry a stěnami vysokými až sto metrů. Po kilomeru a půl se náhle rozšíří a vy v úžasu zíráte na Al-Khazneh.

Seděl na kameni určitě několik hodin bez hnutí. To jako špión uměl dobře. Posadila jsem se vedle něho. Čeká tě poslední zkouška - Vádí Rum. Nikdo neslyšel, co mně ještě šeptal.

Nejkrásnější poušť světa

Vádí Rum řadím k nejkrásnějším pouštím na světě. Místo četných písečných dun najdete bizarní krajinu s rozeklanými pohořími a kaňony. Na strmých skalních stěnách lze objevit starověké kresby a nápisy. Mezi nejbizarnější patří údajný příbytek Lawrence. Noc přichází nenadále a nebe je poseté neznámými souhvězdími…

Tudy, pouští Vádí Rum, jsem úspěšně vedl Araby v povstání proti Osmanské říši. Tolik jsem si přál, aby získali svobodu. Lawrence se odmlčel. Od mládí jsem věřil v dokonalý svět plný cti a pravdy. I ty by sis to přála, usměje se. Všichni lidé sní, ale každý jinak. Ti, kteří sní v opuštěných koutech své mysli, ráno procitnou a zjistí, že snili marně. Ti, kteří sní za bílého dne, jsou nebezpeční, protože s otevřenýma očima jednají stejně, jako ve svém snu a tím umožní jeho uskutečnění. Nezapomeň na to.

I já došla jako Lawrence až do Aquaby, přístavu na pobřeží Rudého moře. Odtud jsem se vrátila do Ammánu, abych vzápětí za poněkud složitých okolností překročila izraelskou hranici.
Pokud se vám moje romanticko-mysticko-„erotické“ povídání líbilo, prohlédněte si k němu fotky na mém webu. Chcete-li získat kalendář Jordánsko 2010 (k nahlédnutí na webu VŠFS), máte možnost opatřit si ho v sídle VŠFS Podmínky jsou uvedeny rovněž na uvedeném webu. Přispějete nejen do stipendijního fondu na studium talentovaných tělesně či sociálně handicapovaných studentů, a ještě si odnesete kalendář, který se nám opravdu povedl!

< zpět

^ nahoru | VŠFS | webmaster